Teze návrhu reformy právnického studia

 

Historická východiska

 

Zásadní význam pro dnešní koncepci právnického studia měla reforma Univerzity Karlovy a tedy i přestavba právnické fakulty, která byla provedena sérií normativních opatření po roce 1848, z nichž nejdůležitější pak bylo nejvyšší rozhodnutí z 27. září 1855 o studijní právnické reformě a studijní řád vydaný na tomto základě z 2. října 1855, č. 171 ř.z.

 

Vzorem pro reformy hraběte Thun-Hohensteina, který působil jako ministr kultu a vyučování, se stala německá historická škola. Byl totiž přesvědčen, že rakouská právní věda po uzákonění velkých kodifikačních celků degenerovala a stala se prázdnou a planou naukou. Thunovu reformu je možno chápat ve dvojím smyslu. Jako institucionální přestavbu studia, která vytvořila jeho dobové organizační schéma, jež pak dlouhodobě přetrvalo a v jistém smyslu ovlivňuje právnické vysokoškolské studium dodnes. Ve druhém směru jako záměrnou změnu základní ideové, hodnotové i metodické orientace právní vědy.

 

Obsahově a pedagogicky bylo podstatou Thunovy reformy právnického studia rozdělení čtyřletého studia do dvou celků. Prvý byl věnován předmětům historickým a římskému právu, druhý byl orientován platněprávně. Kdo chtěl dosáhnout doktorátu, musel po skončení čtyřletého studia vykonat tři přísné zkoušky. Získání doktorátu zůstávalo nadále podmínkou k výkonu svobodných povolání, zvláště advokacie, a mělo samozřejmě významnou společenskou prestiž. Je třeba zdůraznit, že na právech bylo možné řádně ukončit studia i bez doktorátu. Pak se skládaly pouze státní zkoušky. Novým studijním řádem (zákon č. 68/1893 ř.z. a prováděcí nařízení ministra školství č. 204/1893 ř.z.) bylo stanoveno, že rigoróza nenahrazují státní zkoušky. I graduovaný nositel doktorského titulu musel tedy prokazovat svoji způsobilost pro státní službu.

 

Po vzniku Československa právnické vzdělání v podobě, jakou vytvořila po polovině 19. století Thunova reforma, neodpovídalo duchu nové doby. Předmětem kritického zájmu se stalo především uspořádání prvé poloviny studia, které bylo koncipováno jako převážně právněhistorické. Zastánci reformy považovali tuto složku studia za přebujelou, pochybovali o její propedeutické hodnotě a v krajních projevech usilovali o její naprosté odstranění. Silnou a velice kladnou stránkou reformních požadavků byla snaha zvýšit důraz kladený v soustavě právnického vzdělání na státovědecké a vůbec publicistické obory. V tom mířily reformní návrhy opravdu k jádru věci, neboť veřejnoprávní obory vykazovaly již od druhé poloviny 19. století zřetelné opoždění za ostatními disciplínami.

 

Reformní úsilí proběhlo ve dvou vlnách. První ve dvacátých letech vycházela z úředních míst i z iniciativy jednotlivců a měla povahu spíše jen výměny názorů a formulování myšlenek. Naopak druhá, spojená s následujícím desetiletím, byla výraznější a dospěla také k hotové podobě. Reformní návrhy zde dozrály do legislativních návrhů zákona i rigorózního řádu. Jejich osud byl však naplněn v předvečer druhé světové války.

 

O reformě studia se mluvilo od léta 1945 po celé předúnorové období, avšak bez výraznějšího efektu. Počátek padesátých let 20. století je začátkem pověstných školských reforem. Základem těchto změn se stal zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, který implementoval sovětský model studia. Pozdější změny pouze tento model modifikovaly. Po sametové revoluci v roce 1989 sice nastávají změny, ale právnická výuka v podstatě setrvává na programu z poloviny 19. století.

 

 

Magisterský studijní program

 

Studijní program magisterského studijního programu „Právo a právní věda“ je pětiletý, nedělitelný, pouze v prezenční formě studia a používá kreditní systém. Studijní program je zaměřený na praxi, a proto v jeho úvodu jsou zařazeny předměty, jejichž náplň se v praktickém životě využívá nejčastěji, a to Občanské právo, Obchodní právo, Trestní právo a Správní právo. Tyto předměty tvoří rámec programu a jsou z nich skládány státní závěrečné zkoušky. Student se s nimi v rámci studia musí proto seznamovat dvakrát, poprvé v úvodu studia a podruhé po absolvování teoreticko-historických předmětů. Dané předměty jsou koncipovány tak, že v úvodu mají propedeutickou část. 

 

Magisterský studijní program rozeznává pro účely svého studijního plánu „povinné předměty“ společného základu a „povinně volitelné předměty“. Mezi povinné předměty patří: Občanské právo, Obchodní právo, Trestní právo, Správní právo, Ekonomie, Právnická angličtina, Pracovní právo, Právo sociálního zabezpečení, Evropské právo, Ústavní právo, Politologie, Mezinárodní právo veřejné, Mezinárodní právo soukromé, Právo mezinárodního obchodu, Finanční právo, Právo životního prostředí, Teorie práva, Římské právo, České právní dějiny, Právní dějiny evrop. zemí a USA, Psychologie, Diplomový seminář. Povinně volitelné předměty jsou rozděleny podle ročníků po dvou, a to tak, že si student může vybrat mezi certifikovanými programy nebo libovolně z nabídky pro jednotlivé ročníky.

 

Předměty jsou jednosemestrální, dvousemestrální a státnicové čtyřsemestrální. Kredity vyjadřují časovou dotaci výuky. Za zápočet jsou udělovány 3 kredity, za klauzurní práci a soudní praxi 6 kreditů a za zkoušku 9 kreditů.

 

Pro připuštění ke zkoušce z vícesemestrálního předmětu je nutný předcházející zápočet. U předmětů tvořících státní závěrečnou zkoušku je nutné získat příslušné zápočty, zdárně absolvovat klauzurní práci a soudní praxi.

 

Klauzurní práce je písemný test obsahující řešení případové studie a připouštějící studenta ke státní závěrečné zkoušce. Účelem je prověřit znalosti osvojené během několika semestrů a práci se zákonem. Při jejím vypracovávání je možné používat zákony v papírové podobě. 

 

Soudní praxe spočívá v účasti na dvou jednáních okresního a dvou krajského soudu v konkrétní občanskoprávní, obchodní a trestní věci a čtyřech jednáních krajského soudu ve správní věci. Dvou nebo tříčlenný tým studentů. Soudce potvrdí studentovi účast na jednání. Každý tým zpracuje esej - obsah kauzy, teoretická východiska, nároky stran, argumentace stran, rozhodnutí soudu, vlastní komentář. Rozsah každé eseje 5 až 7 stran.

 

Pro zápis studenta do dalšího ročníku studia je nutné získat minimálně následující počet kreditů:

do II. ročníku  75

do III. ročníku 75+75=150

do IV. ročníku 75+75+60=210

do V. ročníku 75+75+60+60=270

a pro připuštění ke státním závěrečným zkouškám 75+75+60+60+30=300.

Kredity přidělené předmětům v jednotlivých ročnících nelze převádět do jiných ročníků.

(Pozn.: Uvedené není v souladu se současným Studijním a zkušební řádem ZČU, ale vzhledem k tomu, že se jedná vedle magisterského studijního programu Učitelství pro základní školy na Fakultě pedagogické o jediný nenavazující magisterský studijní program v rámci ZČU, mohla by být sjednána výjimka.)

 

Součástí státních závěrečných zkoušek je obhajoba diplomové práce z oblasti některého předmětu vyučovaného na fakultě.

  

Studijní plán magisterského studijního programu

Předmět / semestr	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.
Občanské právo	z	z	z	kp					sp	szz
Obchodní právo	z	z	z	kp					sp	szz
Trestní právo	z	z	z	kp					sp	szz
Správní právo	z	z	z	kp					sp	szz
Ekonomie	z	zk
Právnická angličtina	z	zk
Pracovní právo		zk
Právo sociál. zabezpečení		zk
Povinně volitelný předmět 1	zk
Povinně volitelný předmět 2	zk
Evropské právo			z	zk
Ústavní právo			z	zk
Politologie a státověda			z	zk
Povinně volitelný předmět 3			zk
Povinně volitelný předmět 4			zk
Mezinárodní právo veřejné					z	zk
Mezinárodní právo soukr.					z	zk
Právo mezinár. obchodu					z	zk
Finanční právo					z	zk
Právo životního prostředí					zk
Povinně volitelný předmět 5					zk
Povinně volitelný předmět 6					zk
Teorie práva							z	zk
Římské právo							z	zk
České právní dějiny							z	zk
Právní dějiny ev. zemí a USA							z	zk
Psychologie							zk
Povinně volitelný předmět 7							zk
Povinně volitelný předmět 8							zk
Diplomový seminář									z
Povinně volitelný předmět 9									zk
Povinně volitelný předmět 10									zk
Počet kreditů	84		90		75		75		45
Minimální počet kreditů	75		75		60		60		30

  

z	zápočet	3 kredity
kp	klauzurní práce	6 kreditů
sp	soudní praxe	6 kreditů
zk	zkouška	9 kreditů
szz	státní závěrečná zkouška

 

  

Forma výuky

 

Jestliže chce právnická fakulta uspět v globálním konkurenčním prostředí, musí vytvářet vysoce výkonné výukové systémy. V posledních letech došlo k radikálnímu nárůstu distančního vzdělávání v oblasti vysokého školství. Většina amerických vysokých škol nabízí nějakou z forem on-line vzdělávání. V rámci reformy právnického studia musí dostat přednost aktivního vyučování (active learning) před pasívním. Je nutné studenty učit ne jak absorbovat vědomosti, ale využívat poznatky, je nutná priorita „law in life“ před „law in books“.

 

Výzkumy prokázaly, že různé druhy smyslových vjemů mají podstatný vliv nejen na schopnost studentů používat získané poznatky v praxi, ale diferencovaně působí i na paměťovou kapacitu studentů. Např. při dobré přednášce vyučujícího si studenti zapamatují 30 % odpřednášeného učiva, 50 % si zapamatují při výkladu obrazném při použití audiovizuálních pomůcek, 70 % si zapamatují, když mohou po výkladu tento výklad komentovat a až 90 % si zapamatují při řešení skutečného nebo simulovaného problému (case law).

 

Základem výuky sice zůstávají klasické přednášky, ale tento způsob musí být doplněn o simulace a provádění skutečných profesionálních činností, které bude absolvent vykonávat po ukončení studia. Mohou to být: (i) právnické kliniky, v nichž studenti pod vedením klinických učitelů (zejm. praktikujících advokátů) poskytují reálné právní služby, (ii) právnická divadla, v nichž studenti nacvičují soudní řízení a přípravu psaných právních dokumentů (pod vedením skutečných soudců), a (iii) soudní praxe spočívající v účasti na jednáních soudu v konkrétní věci.

 

 

Tento návrh byl prezentován dne 24. února 2011 odborné komisi pro reakreditaci magisterského studia Fakulty právnické ZČU.